|
|
|||
 |
|||
|
|
 |
Aktivity odpůrců proti očkování ve světě a v České republice Na jaře roku 2002 začala u nás vyvíjet skupina Paracelsus velkou aktivitu, která je cílena na to, aby bylo u nás co nejdříve zrušeno povinné očkování u dětí. Skupina vyvolává petiční akci, oslovuje poslance, ministerstvo zdravotnictví, vede svou webovou stránku, atd. Paracelsus se odvolává na listinu lidských práv a zdůrazňuje práva jedince, která představují základní část lidských práv. Materiály, ze kterých skupina čerpá, jsou v naprosté většině převzaty ze zahraničních pramenů podobných sdružení v cizině, o jejichž aktivitách jsou naši pediatři informováni již dlouhá léta. I česká masmédia věnují problematice v poslední době značnou pozornost a ne vždy jsou uváděná fakta prezentovaná v logických souvislostech. Argumentuje se např. tím, že v řadě vyspělých zemí není očkování povinné - to je pravda, ale když je tato zpráva uvedena, měla by hned následovat druhá část: právě proto, že očkování není povinné, se v těchto státech vyskytují nemoci, které se v České republice buď už nevyskytují vůbec, nebo jen zcela ojediněle ! Dokonalým příkladem efektu vysoké resp. nižší proočkovanosti je bývalá socialistická NDR resp. SRN bez připojení NDR. V bývalé NDR byl minimální výskyt nemocí, proti kterým se očkuje, naopak významně vyšší frekvence onemocnění a s nimi spojených komplikací byla v SRN. Po sloučení dvou německých států následoval pokles proočkovanosti ve východní části provázený zvýšeným výskytem infekčních onemocnění. V minulých létech byli naši dětští lékaři opakovaně tázáni zahraničními kolegy ze západních zemí, zda jsme se už u nás setkali s kampaněmi odpůrců očkování u dětí. Byli jsme upozorňováni, že dříve nebo později se budeme muset tímto problémem zabývat. Před několika lety u nás vyšla knížečka amerického autora přeložená z angličtiny, která ale neměla zatím u nás větší ohlas. Seznamuje rodiče dětí jednostranně především s možnými vedlejšími účinky očkování, daleko méně je akcentována pozitivní stránka vakcinace, ale hlavně - chybí solidní informace, co se stane, když proočkovanost významně klesne. V zahraničí v minulosti proběhly již desítky kampaní zaměřených proti očkování u dětí a je třeba říci, že aktivisté bojující proti vakcinaci byli v řadě států úspěšní. Podařilo se vyvolat neklid mezi rodiči, klesla důvěra v bezpečnost vakcín, objevily se otázky, zda je třeba ještě vůbec očkovat při nízké frekvenci chorob, proti kterým se pravidelné očkování provádí, atd. Podobné kampaně neproběhly v minulosti v zemích rozvojových, ale vyspělých - např. ve Velké Británii, Švédsku a Německu, ale i v jiných vyspělých evropských státech. Výsledkem kampaní byl pak v první řadě významný pokles očkovaných dětí, ve druhé řadě pak logicky významný vzestup dětí, resp. i dospělých, u kterých se choroba skutečně objevila. Typickým příkladem je pokles proočkovanosti proti černému kašli (pertussi) na podkladě vedlejších reakcí po očkování celotělovou vakcínou H. pertussis. V Rakousku se např. vyskytne ročně pertusse u více než 2300 dětí do 5 let a více než 21800 dětí ve věku do 10 let ! V USA se incidence pertusse blíží 1000 případů/100.000 obyvatel, v Itálii je to více než 800/100.000 dětí do 5 let ! Ekonomický aspekt rozvinuté pertusse není rovněž zanedbatelný: léčba kojence stojí v USA např. 2822 USD, u menšího dítěte 308, adolescenta 254 a dospělého 200 USD. V rozvojovém světě umírají při nízké proočkovanosti na spalničky ročně stovky tisíc dětí (v roce 2000 např. více než 770.000 dětí). Ale i v Evropě je třeba u spalniček počítat asi ve 20% s komplikacemi, tj. se záněty středního ucha, zápaly plic, záněty mozku, nejzávažnější komplikací je pak smrtelná subakutní sklerotizující panencefalitida. Po rozpadu bývalého SSSR v nástupnických zemích významně poklesla proočkovanost a tak bylo hlášeno 1990-1996 cca 150.000 případů záškrtu (např. v roce 1995 50.000, v roce 1996 asi 20.000 případů). Celkem asi 4000 nemocných zemřelo, případy záškrtu byly zavlečeny z bývalého SSSR i do západní Evropy. Stále se vyskytují případy dětské obrny, známá je historie holandské sekty, která odmítala z náboženských důvodů očkování a vyskytla se tam pak menší epidemie obrny. WHO hlásila např. v roce 1955 v Čečensku 154 případů, 138 v Albánii, eradikace divokého viru polio nemohla být dle kriterií WHO vyhlášena ani počátkem nového milénia, protože v Bulharsku se vyskytly nové 3 případy. Přes to všechno je vakcinace proti polio obrovským úspěchem, protože ještě v roce 1988 bylo hlášeno 360.000 případů, v roce 2001 ale už jen 491. Snad se podaří eradikace divokého viru do roku 2010 a tím by skončilo i očkování. Kam vedou kampaně vedené aktivisty proti očkování dokládá dostatečně článek uveřejněný v roce 1998 ve známém britském lékařském časopisu Lancet, který ilustruje výsledky takových akcí v posledních desetiletích. Mohli jsme u nás zabránit takové kampani, která je dnes vedena sdružením Paracelsus a jeho představiteli - Zdeňkem Samsonem a Monikou Jasmínou Troníčkovými? Jistěže ne - takovým aktivitám v demokratických státech zabránit nelze. Typické je, že aktivisté těchto kampaní většinou zastávají názory blízké homeopatii, esoterice, reinkarnaci, alternativním metodám v medicíně, živí své dětí např. již od kojeneckého věku makrobiotickou stravou, domnívají se, že otužováním dětí se organismus stane imunní vůči infekcím, atd. Soustřeďují se především na vedlejší účinky preventivních opatření, naprosto pomíjejí jejich pozitivní efekt. V argumentaci používají neověřených faktů, se kterými dovedně manipulují. Na podkladě jednotlivých případů vedlejších účinků provádějí dalekosáhlé závěry. Zdůrazňují především svobodné rozhodování rodičů o svých dětech, argumentují Chartou lidských práv, atd. Nejsou ochotni připustit ani v náznaku, že svoboda jejich rozhodování (nenechám očkovat své dítě !) může závažně ohrozit děti rodičů, kteří své potomky nechají řádně očkovat. Žádné očkování totiž nechrání úplných 100% očkovaných dětí. A tak se může stát, že neočkované dítě bojovníků proti očkování dostane infekční nemoc, která u něho proběhne bez větších komplikací, ale toto dítě nakazí náhodou jiné dítě, které bylo očkováno, ale nevytvořilo dostatek protilátek, které je chrání. A zrovna u tohoto dítěte proběhne nemoc s komplikacemi a ev, trvalými následky. Jak by to naši aktivisti pak vysvětlovali, kdyby tím trvale postiženým pacientem bylo dítě jejich přátel, příbuzných ? A to nemluvíme o stále vzrůstajícím počtu dětí, které nelze plně očkovat, protože se u nich objevilo závažné onemocnění, které nedovoluje očkovat v plném rozsahu. Jsou to např. děti léčené dlouhodobě hormony, imunosupresivy, prostě léky, které oslabují vlastní obranyschopnost. U těch je samozřejmě významně vyšší riziko, že při setkání s klasickým infekčním onemocněním toto proběhne komplikovaně, včetně oněch zmíněných trvalých následků ! Diskuse se zapálenými bojovníky proti očkování je většinou málo plodná, pokusy přesvědčit je na podkladě logických argumentů selhávají, jejich přesvědčení o škodlivosti očkování je na úrovni víry - nevývratné. Na druhé straně se naši pediatři, epidemiologové a organizátoři přece jen dopustili určité chyby: počítalo se automaticky s tím, že vysoká proočkovanost - pozitivní dědictví socialistického systému zdravotní péče - bude automaticky pokračovat i v novém společenském systému. Pravdou je, že pediatři nebyli dříve zvyklí s rodiči o očkování příliš mluvit, bylo to bráno jako fakt, rodiče ani nebyli zvyklí klást otázky, jako ostatně i v jiných oblastech zdravotnictví. Nebylo jim dostatečně vysvětlováno, proč se vlastně očkuje, když jsou už tyto choroby tak vzácné a co by se stalo, kdyby děti očkovány nebyly. A po pravdě řečeno, prakticky se nemluvilo o možných vedlejších účincích vakcinace. Očkování bylo v ordinacích pediatrů bráno jako rutinní výkon, spolupráce rodičů byla vysoká, díky mimořádně dobře tolerované české očkovací látce proti černému kašli u nás nebylo tolik vedlejších reakcí jako jinde v zahraničí. V České republice existuje sice řada materiálů o očkování, ty jsou ale určeny lékařům a ne rodičům a laikům. Protože jsme na podkladě upozornění našich zahraničních kolegů očekávali podobné aktivity, které dnes vyvíjí Paracelsus, rozhodla se Pracovní skupina pro očkování v rámci České pediatrické společnosti již v loňském roce uspořádat Národní očkovací týden 2002, zaměřený na laickou veřejnost. Záštitu takovým akcím v zahraničí poskytují představitelé vrcholné politické reprezentace, v USA např. prezident i jeho choť. Prvnímu národnímu očkovacímu týdnu v roce 2002 poskytla záštitu osobně paní Dagmar Havlová. Při této příležitosti je nyní otevírána i tato webová stránka, určena pro laiky, jako nová součást již fungujících stránek www.ockovanideti.cz, které byly zatím určeny především pro lékaře a další odborníky. Na těchto stránkách se budeme snažit v budoucnu laikům, tedy především rodičům našich dětí vysvětlovat, co to je vakcinace, proč je nutné ji provádět, i když řada chorob, proti kterým se očkuje, je již velmi vzácných. Odpovídat také rodičům na otázky, které je trápí, popsat přirozené vedlejší reakce po očkování, ale i možné typy reakcí, které se již vymykají normě. A také konkrétně reagovat na argumenty odpůrců očkování, přinášet důkazy, které tyto argumenty vyvracejí. Je zřejmé, že propagace pravidelného očkování nemůže být jednorázovou akcí, ale trvalým úkolem Ministerstva zdravotnictví ČR, pracovních skupin, odborných společností, profesních lékařských sdružení, právníků, legislativních orgánů, atd. Doporučujeme prohlédnout si na internetu přehledný článek v češtině čerpající ze zahraničních pramenů, hlavně z časopisu Lancet: Co způsobily kampaně proti očkování.
|
|
