|
|
|||
 |
|||
|
|
 |
Jednotlivé nemoci, očkovací látky, jejich efektivita a možné vedlejší účinky
Záškrt (difterie) je onemocnění vyvolávané bakteriemi, které se vyskytují v ústech, nose a hrdle infikované osoby. Při záškrtu se vyvíjí v hrdle na sliznicích změny, vedoucí k potížím s polykáním, zužují se nakonec dýchací cesty a dítě se může udusit. Silný toxin (jed), který produkují bakterie záškrtu, se v těle šíří a může způsobit vážné komplikace jako např. poškození srdečního svalu a dokonce selhání srdce. Na záškrt umírá kolem 7% lidí, kteří s ním přišli do styku a nebyli očkováni. Tetanus je často smrtelné onemocnění, které je způsobeno toxinem bakterií, které jsou přítomné v půdě a v hnoji. Člověk se nemůže nakazit od druhého člověka. Nákaza vnikne do těla otevřeným zraněním, které může být i tak malé, jako je píchnutí špendlíku. Tetanus napadá nervový systém, způsobuje těžké svalové stahy (spasmy), především v oblasti krku a čelistních svalů. Následují potíže s dýcháním, bolestivé stahy a nenormální srdeční rytmus. V České republice je při současném rozšíření očkování tetanus u dětí nesmírně vzácný, ale stále se vyskytuje, byť ojediněle, u dospělých, kteří nikdy nebyli proti němu imunizováni nebo nepodstoupili přeočkování. Černý kašel (pertusse) je vysoce infekční onemocnění způsobené bakteriemi, rozšiřuje se kašláním nebo kýcháním. Černý kašel napadá dýchací cesty a může způsobit potíže s dýcháním. Objevují se opakované záchvaty kašle, mezi nimi dítě lapá po dechu a vydává tak charakteristický zvuk, po kašli mohou děti až zvracet. Při úporném dlouho trvajícím kašli se objevuje i krvácení do očních spojivek a otoky okolo očních víček. Kašel může trvat týdny, až měsíce. Černý kašel probíhá těžce především u dětí v prvním roce života, často vyžaduje pobyt v nemocnici. Komplikace zahrnují zápal plic, závažná jsou postižení centrálního nervového systému-záněty mozku, včetně trvalých následků. dlouhodobé poškození plic. Přibližně jedno z 200 dětí mladších 6 měsíců, které onemocní černým kašlem, zemře na uvedené komplikace. V době těhotenství protilátky proti pertussi z těla matky do těla plodu přecházejí hůře než ostatní protilátky a proto jsou děti ohroženy již v útlém věku. Očkování je nejlepší cesta prevence záškrtu, tetanu a černého kašle. Donedávna se v České republice očkovalo tzv. trivakcínou proti všem třem onemocněním v jedné injekci. Dnes se používá tzv. tetravakcína, kde je ještě navíc očkovací látka proti bakterii Hemophilus influenzae b. Možné vedlejší účinky této tetravakcíny: tato vakcína má málo vedlejších účinků, ačkoliv některé děti mají lehce zvýšenou teplotu a v místě vpichu se objeví zarudnutí, pálení a otok. Většinou tyto vedlejší účinky zmizí bez léčení. běžně používaným lékem je paracetamol (např. Paralen). Ten snižuje teplotu a omezuje i nepříjemný pocit v místě vpichu. Právě u černého kašle se v minulosti i ve vyspělých západních zemích objevily zprávy, že očkovací látka způsobuje encefalitidu (zánět mozku) a jeho i trvalé poškození. Rozsáhlé a pečlivě kontrolované studie sice neprokázaly přesvědčivě spojitost mezi očkovací látkou a poškozením nervového systému, ale aktivisté bojující proti očkování dokázali přesvědčit veřejnost, že toto očkování je škodlivé. Skutečně proočkovanost proti pertussi významně poklesla a výsledek se dostavil- stovky a tisíce dětí prodělávaly klasický černý kašel, s řadou následků uvedených shora, včetně oněch trvalých následků. Předpokládá se, že riziko závažnějšího poškození v souvislosti s očkováním je menší než jedna k milionu. Velmi reálné riziko vážných komplikací z černého kašle je mnohem vyšší než riziko extrémně vzácné poškození dítěte následující po imunizaci očkovací látkou proti pertussi. Očkovací látka proti pertussi vyráběná několik desetiletí v bývalém Československu resp. České republice měla velmi dobrou snášenlivost, závažné vedlejší reakce s prakticky nevyskytovaly. Ve vyspělých západních zemích se podařilo vrátit se k očkování proti pertussi po zařazení tzv. acelulární vakcíny. U nás se nepovažuje její obecné použití za potřebné, ale je možné ji použít v případech, kde se objevily po první dávce významnější reakce nebo dítě trpí např. nějakým onemocněním nervového systému. Jaká jsou rizika černého kašle, která by se objevila při poklesu očkovaných dětí ? Uvádíme následující příklad: pokud nebude v kolektivu 100 dětí žádné z nich očkováno proti černému kašli, dá se očekávat, že po setkání s nemocí onemocní asi 90 dětí. U těchto z nich se asi u jednoho dítěte objeví závažná komplikace - encefalitida (zánět mozku). Pokud ve stejném kolektivu budou všechny děti správně očkovány všemi čtyřmi dávkami očkovací látky DTP, je pravděpodobnost těžké komplikace (encefalitidy) prakticky nulová: pravděpodobnost výskytu v tomto kolektivu je jedno dítě za více než 100 let ! Dětská obrna (poliomyelitis, zkráceně polio) Po zavedení očkování proti obrně se dramaticky snížil výskyt této obávané nemoci. V současnosti Česká republika sleduje výskyt tzv. chabých paréz (obrn) , budeme zřejmě připraveni podepsat prohlášení, že se u nás již nevyskytuje dětská obrna. Pokud ale divoká forma viru polio nebude na světě zcela vymýcena, je bohužel třeba v očkování pokračovat. Důvodem očkování u nás, byť se u nás polio již nevyskytuje dlouhá léta, je riziko, že bude dětská obrna zavlečena do ČR z ostatních zemí a znovu se rozšíří mezi dětmi a dospělými, kteří nebyli očkováni. Polio může způsobit jenom lehké příznaky ale i velmi závažné onemocnění. Virus se dostává do zažívacího systému, způsobuje horečky, zvracení a svalovou ztuhlost, napadá nervový systém a může způsobit trvalé ochrnuté svalstva- chabé obrny. Ty mohou postihnout i dýchací a polykací svaly, což je smrtící komplikace. Kolem 5% pacientů přijatých do nemocnice s příznaky dětské obrny umírá a asi u poloviny z přijatých jsou následkem trvalé obrny. Jak se dnes proti dětské obrně očkuje ? Perorální očkovací látka (OPV nebo Sabinova vakcína) proti obrně se podává na lžičce jako malé množství tekutiny s obsahem očkovací látky. Česká republika byla první zemí, kde se ve větším rozsahu populace očkovala Sabinovou vakcínou a rychle se ukázala její ohromná efektivita. Pro dosažení ochranného efektu je potřeba několika dávek očkovací látky. Ta obsahuje malé množství tří typů živých virů obrny, které byly pozměněny tak, že nemohou způsobit onemocnění a velmi malé množství antibiotika neomycinu. Virus očkovací látky proti obrně je přítomný ve stolici očkovaného přibližně šest týdnů následujících po imunizaci očkovací látkou OPV. Kontakt s nedávno očkovaným dítětem vyžaduje pečlivou osobní hygienu, speciálně mytí rukou po přebalování plen. Dítě nemůže být očkováno pokud trpí např. určitým krevním onemocněním, nebo žije s někým kdo tímto onemocněním trpí, nebo bere léky, které oslabují vlastní obranyschopnost jedince. V těchto případech existuje totiž riziko, že u těchto jedinců by mohl živý virus (byť oslabený) obsažený v očkovací látce, vyvolat obraz podobný klasické dětské obrně. Pro tyto lidi nebo lidi žijící s nimi, je možné použít očkovací látku s neživými viry, která se podává injekčně (Salkova vakcína). Možné vedlejší účinky imunizace proti obrně: u malého počtu očkovaných se mohou po podání Sabinovy očkovací látky vyskytnout lehké příznaky jako bolesti hlavy, bolesti svalů nebo lehký průjem. Nesmírně zřídka (přibližně 1: 2.5 milionů dávek) se uvádí, že látka způsobila chabé obrny končetin u očkovaného jedince nebo u člověka, který byl v úzkém kontaktu s nedávno imunizovaným jedincem. I přes tuto nesmírně nízkou frekvenci komplikací se v posledních létech v některých státech změnila strategie a začíná se očkovat místo Sabinovou vakcínou právě Salkovou vakcínou, která je pak součástí kombinovaných očkovacích látek (např. hexavakcína). Spalničky, příušnice, zarděnky Spalničky, příušnice a zarděnky jsou sice běžná a kdysi nesmírně rozšířená dětská onemocnění působená viry. K ochraně dětí proti těmto nemocím se používá kombinovaná očkovací látka (MMR). Spalničky jsou vysoce infekční virové onemocnění, které způsobuje horečky, vyrážku, kašel a zánět spojivek, řídkou rýmu. Komplikace provázející spalničky mohou být velmi nebezpečné, asi u 5% dětí se může vyskytnout zápal plic. Průměrně u jednoho dítěte ze 2000, které onemocní spalničkami, se vyvine zánět mozku (encephalitida). Tento zánět mozku končí asi v 20% úmrtím dítěte, až 40% dětí může mít po enefalitidě trvalé následky. Spalničky způsobily v uplynulých letech ve vyspělých zemích více úmrtí než záškrt, černý kašel a zarděnky dohromady. Několik let po infekci spalničkami se může u dětí rozvinout velmi závažné, naštěstí vzácně se vyskytující onemocnění zvané subakutní sklerotizující panencephalis (SSPE). To je onemocnění, které rychle zničí mozek a pravidelně končí smrtí. SSPE se rozvine přibližně u jednoho případu z 25.000 případů spalniček. Příušnice (parotitida) je virové onemocnění, které způsobuje horečky, bolesti hlavy a zánět slinných žláz. Někdy může způsobit zánět mozkových blan (meningitidu), v méně než 1% se objevuje i enefalitida, trvalé následky jsou naštěstí vzácné. Po prodělaných příušnicích se ale může objevit jako komplikace trvalá hluchota a přibližně u jednoho z pěti dospívajících nebo dospělých mužů, kteří onemocní příušnicemi, může vzniknout bolestivý zánět a otok varlat. Většinou se jedinec zcela uzdraví, ale v řídkých případech to může způsobit sterilitu. Zarděnky (rubeola) jsou obvykle lehké onemocnění dětského věku, ale mohou jimi onemocnět také dospívající nebo dospělí. Obvyklé příznaky zarděnek jsou zvýšená teplota, zvětšené uzliny na krku, bolesti kloubů a vyrážka, která se objeví na obličeji a krku a trvá dva nebo tři dny. Uzdravení ze zarděnek je většinou rychlé a úplné. Daleko nebezpečnější jsou ale zarděnky vrozené, kdy se při setkání těhotné ženy s nákazou infekce přenese na plod. Zarděnky prodělané během prvních 20 týdnů těhotenství mohou způsobit vážné poškození dítěte již před narozením. U dítěte se pak vyskytují poruchy sluchu, zraku, vrozené srdeční vady, porucha duševního vývoje se závažným opožděním. Zarděnky jsou vysoce infekční a nejlepší cesta jak ochránit těhotné ženy a jejich děti před zarděnkami, je zajistit, aby všechny ženy byly imunizovány dříve, než otěhotní. Děti se také očkují i nadále proto, aby se zastavilo šíření této nebezpečné infekce. Děti by měly být poprvé očkovány proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám okolo 12 měsíců života. Očkovací látku je možné podat také starším dětem a dospělým a je velmi účinná. Kombinovaná očkovací látka proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám (MMR) chrání děti proti všem třem nemocím. Ženy by se neměly očkovat proti zarděnkám v těhotenství. MMR očkovací látka obsahuje malé množství oslabených virů spalniček, příušnic a zarděnek a malé množství antibiotika (neomycinu). Možné vedlejší účinky MMR imunizace: nejobvyklejší reakcí je pocit nevolnosti a zvýšená teplota, možná je vyrážka, která se objeví 5 až 12 dní po imunizaci. Děti, u kterých se v tomto čase objeví vyrážka, nejsou pro ostatní nakažlivé. Teplotu lze snížit odpovídající dávkou paracetamolu. Občas se vyskytne u dětí lehký otok slinných žláz (přibližně tři neděle po očkování). Závažnější reakce jsou řídké. Přibližně u jednoho z více než 30-40 tisíc očkovaných se může vyskytnout pokles krevních destiček, vedoucí k tvorbě modřin nebo krvácení ze sliznic. Výskyt encefalitidy (zánětu mozku) po očkování MMR je velmi vzácný - asi jeden případ z milionu dávek nebo ještě méně. I zde je riziko závažných komplikací po očkování nesrovnatelně menší než riziko vlastního onemocnění spalničkami, příušnicemi nebo zarděnkami. Opět příklad, jaký je uveden shora při onemocnění černým kašlem: pokud žádné dítě ve škole s 500 žáky nebude očkované proti spalničkám a tento kolektiv se setká s dítětem, které má rozvinuté spalničky, onemocnění prakticky všechny vnímavé děti, závažný zápal plic se vyskytne asi u 20 dětí. Vysoce pravděpodobně se ve skupině nemocných vyskytne alespoň jeden případ spalničkového zánět mozku. Jestliže budou všechny děti ve škole proočkovány vakcínou MMR, pravděpodobnost encefalitidy je prakticky nulová. Infekce bakterií Haemophilus influenzae b (Hib) je nejčastější příčinou život ohrožující infekce u dětí mladších 5 let. Navzdory svému jménu (influenza= chřipka) nemá nemoc nic společného s chřipkou. Může způsobit hnisavý zánět mozkových blan (meningitida), zánět příkopky hrtanové (epiglotitida). Meningitida i epiglotitida mohou během krátké doby (hodiny) skončit smrtí dítěte. Další možnou komplikací je zápal plic, záněty kloubů, atd. Od roku 2001 je v České republice očkovací látka proti infekci Hib obsažena v tzv. tetravakcíně, jejíž první dávka se doporučuje okolo 3. měsíce věku. Očkování je možno obecně doplnit i u starších dětí, které již nevyžadují tolik dávek jako děti mladší, riziko infekce Hib významně klesá s věkem dítěte. Jak již bylo uvedeno,v České republice je vakcína proti Hib od roku 2001 spojena v jedné injekci s vakcínou proti záškrtu, tetanu a černému kašli. Možné vedlejší účinky Hib imunizace: očkovací látka Hib je velmi bezpečná. Lehký otok, zarudnutí a bolest v místě vpichu injekce se vyskytuje u méně než 5% dětí, které dostaly očkovací látku Hib. Neobvyklá je horečka a podráždění. Závažnější reakce na očkovací látku Hib nejsou známy. Žloutenka typu B (hepatitida B): všechny děti narozené v České republice po 1. červenci 2001 jsou dnes očkovány proti hepatitidě B. První dávku dítě dostávají společně s tetravakcínou. Žloutenka typu B je vážné onemocnění, jejíž následky mohou přetrvávat celý život a působit závažné pozdní komplikace. Je způsobena virem, který napadá játra. U kojenců a batolat, která onemocní touto chorobou, onemocnění probíhá většinou jen s lehkými příznaky nebo vůbec nepoznaně. U mnoha těchto dětí zůstává ale virus v organismu po mnoho let a mohou být infekční vůči okolí. Až u 25% těchto přenašečů hepatitidy B se může později projevit závažné onemocnění jater, včetně nádorového postižení. Virus hepatitidy B se vyskytuje v infikovaných tělních tekutinách včetně krve, slin a spermatu. U matek, které jsou nosičkami viru hepatitidy B je reálné riziko, že tuto nemoc přenesou na plod. Další cesta, kterou se může hepatitida B šířit, je kontakt s infikovanou krví, společné požívání stříkaček u drogově závislých, sexuální styk a použití kontaminovaných nástrojů - například těch, které se používají při tzv. piercingu. Ochranný efekt očkování trvá mnoho let a představuje efektivní prevenci této nemoci. Očkování proti hepatitidě B u novorozenců matek, které jsou nosiči viru hepatitidy B: novorozenci matek s pozitivním průkazem infekce hepatitidou B jsou očkováni ihned po narození a současně se u nich provádí pasivní imunizace - podává se imunoglobulin s vysokou hladinou protilátek proti této infekci. Dorostenci, kteří nebyli očkováni proti hepatitidě B, dostávají první dávku mezi 10. a 13. rokem věku, druhá dávka o měsíc později a třetí dávka 5 měsíců po druhé. Moderní očkovací látky proti hepatitidě používané v České republice obsahují modifikovanou část viru hepatitidy B. Jde o tzv. rekombinantní vakcínu, očkovací látku produkují geneticky upravené kvasinky, vakcína tedy vůbec nepřijde do styku se zvířecí ani lidskou krví nebo krevními produkty. Očkovací látka proti hepatitidě B obsahuje malé množství hliníkatých solí. Možné vedlejší účinky imunizace proti hepatitidě B: Většina vedlejších účinků vakcíny proti hepatitidě B je lehkých a brzy odezní. Může se objevit svědění v místě vpichu, lehce zvýšená teplota, nucení na zvracení, pocit nevolnosti a bolesti kloubů. Vážnější vedlejší účinky jsou velmi vzácné. Pneumokokové infekce: pneumokoky často vyvolávají u dětí záněty středouší (otitis acuta, chronica), vedlejších dutin (sinusitis acuta, chronica) nebo zápal plic (pneumonie), méně často mohou ale vyvolat i život ohrožující záněty mozkových blan (meningitis) nebo i akutně probíhající septická onemocnění, podobná meningokokové invazivní infekci. Pneumokoky se vyskytují běžně na sliznicích horních dýchacích cest, ale většinou jde o neinvazivní typy. Běžně se šíří blízkým kontaktem kapénkovou infekcí, zdrojem mohou být i zdraví jedinci - nosiči. Vyšší výskyt nosičství je v dětských kolektivech. Světová zdravotnická organizace (WHO) řadí pneumokokové infekce mezi nejzávažnější bakteriální onemocnění u dětí. Rizikovou skupinou jsou především kojenci, batolata, ale i starší pacienti. Onemocnění způsobená pneumokokem:
Očkování proti pneumokokovým infekcím: V ČR je od konce roku 2005 dostupná účinná konjugovaná očkovací látka, která chrání před onemocněním pneumokokovou infekcí a je možno použít ji i u kojenců. Česká pediatrická společnost doporučuje očkovat především děti z rizikových skupin. Jsou to:
Těmto dětem hradí od 1. srpna 2006 očkování všechny zdravotní pojišťovny. Nicméně ve vyspělých zemích doporučují pediatři očkovat i ostatní děti. V některých zemích, například ve Velké Británii, Nizozemí, Finsku a SRN je zavedeno plošné očkování plně hrazené státem, v ostatních zemích rodiče vakcínu musí hradit ze svých prostředků. O možnosti očkovat své dítě pneumokokovou vakcínou se mohou rodiče poradit s praktickým lékařem pro děti a dorost, u kterého je dítě registrováno. |
|
