|
|
|||
 |
|||
|
|
 |
Co vlastně je očkování, vakcinace, imunizace? Imunizace v souvislosti s očkováním znamená proces, kdy do lidského (ale i zvířecího) těla je zaveden mikroorganismus (mikrob, bacil, virus), který byl předtím umrtven teplem nebo chemickou látkou, oslaben nebo jiným způsobem upraven, aby nevyvolal vlastní onemocnění, ale pouze tvorbu tzv. ochranných protilátek. Tvorbu protilátek vyvolá i toxin (jed) produkovaný mikroorganismem (oslabený toxin se nazývá toxoid - např. očkovací látka proti záškrtu nebo tyfu). Jako vakcínu lze použít i oslabeného živého mikroba (TBC) nebo virus (např. spalničky, dětská obrna, žlutá zimnice). Tyto ochranné protilátky přetrvávají u očkovaných dle typu vakcíny řádově týdny až mnoho let. Několik desetiletí se již ve světe očkuje v prvním roce života proti záškrtu, tetanu, dětské obrně, černému kašli, v posledních deseti letech i proti mikrobu Haemophilus influenzae typu b. Očkování představuje tzv. aktivní imunizaci - organismus si ochranné protilátky vytváří sám. V některých případech je možno ale podat jedinci, většinou ve formě injekce, protilátky vytvořené cizím organizmem, který danou infekci prodělal a vytvořil ve svém tele protilátky- to se pak nazývá pasivní imunizace (podává se např. zvířecí sérum, většinou nějakým způsobem upravené, čištěné. Upravené součásti séra se pak nazývají imunoglobuliny (např. sérum protitetanové, proti hadímu uštknutí, imunoglobulin proti žloutence typu B). Imunizace je již dávno uznávána jako jednoduchá, bezpečná a efektivní cesta ochrany dětí i dospělých proti řade infekčních nemocí. Z hlediska zdravotní politiky jednotlivých zemí není v rámci očkování zanedbatelný ani efekt národohospodářský. Finanční prostředky vkládané do očkovacích programu se mnohonásobně vrací, opakovaně se uvádí, že 1 US dolar vložený na tyto účely se vrátí cca 10x zpět, ušetří se totiž velké sumy, které by bylo třeba vydat na akutní léčbu a řešení pozdních následku prodělané infekční nemoci. Očkování chrání různě dlouhou dobu, řádově týdny až mnoho let. Populaci dětí nebo i dospělých lze chránit očkováním v podstatě 2 způsoby: je možno zaměřit očkování na skupiny, které jsou nejvíce ohroženy, tato strategie byla např. užita úspěšně při celosvětové eradikaci (vymýcení) pravých neštovic. Ve vyspělých zemích se na druhé straně používá strategie tzv. ložiskové imunity. Většina jedinců je totiž proti dané nemoci očkováním chráněna, takže i když se choroba vyskytne u vnímavého jedince, nešíří se dále, okolí je imunní. Taková strategie ovšem požaduje, aby bylo v dané skupině obyvatel očkováno více než 90% jedinců. Není tedy pravda, že lékaři chtějí jen stále rozšiřovat očkovací programy, ale při vymýcení mikrobu z populace je možno očkování významně omezit nebo dokonce úplně zastavit. To se již stalo např. po eradikaci pravých neštovic (variola), proti kterým se už neočkuje asi 20 let. Blízko k eradikaci má dětská obrna (polio) a nadějné je i vymýcení spalniček (morbilli). Pri poklesu výskytu některých nemocí lze významně v určitých oblastech očkování omezit (např. očkování proti tuberkulóze). |
|
