|
|
|||
 |
|||
|
|
 |
Očkování proti tuberkulóze, informace pro rodiče Tuberkulóza (tbc) je infekční onemocnění vyvolané bakterií Mycobacterium tuberculosis (Myco tbc), která se šíří od nemocného plicní tuberkulózou kapénkami, vylučovanými do okolí pacienta při kašli, kýchání nebo mluvení. Nebezpečí nákazy je při dlouhodobém kontaktu s nemocným, nejčastěji při výskytu onemocnění v rodině, kdy dítě může vdechnout infikovaný materiál a onemocnět plicní formou tbc. Vakcína proti tbc je živá, oslabená očkovací látka připravená z kmene Mycobacterium bovis (ten vyvolává onemocnění hovězího dobytka), která má zvýšit buněčnou imunitu dítěte pro případ pozdějšího styku s tbc infekcí. Očkování proti tbc má jiný charakter než očkování proti ostatním infekčním chorobám. Zde se nevytvářejí protilátky, které by zabránily onemocnění. Dítě očkované proti tbc, které je v opakovaném nebo trvalém kontaktu s nakažlivou osobou, může onemocnět, ale očkování díky urychlené aktivaci buněčné ochrany zabrání vzniku závažných forem tbc, jako je miliární tbc (rozsev bakterií krevní cestou do plic a celého organizmu) nebo tbc zánět mozku. Vznikne většinou jen ohraničený nález v plicích spojený se zvětšením lymfatických uzlin v plicní stopce, který je přístupný trvalému vyléčení. Způsob očkování: Očkování proti tbc se provádí v porodnici aplikací vakcíny do kůže v horní části levé paže. Bylo-li očkování úspěšné, objeví se většinou za 6-8 týdnů v místě očkování drobné hnisavé ložisko nebo vřídek, současně nebo později se může objevit zvětšení lymfatických uzlinek v levém podpaží, v okolí levé klíční kosti nebo vlevo na krku. Reakce v místě očkování se postupně změní na drobnou jizvu, zvětšení uzlin může přetrvávat i více týdnů a může se postupně vstřebat nebo se vyhojí zvápenatěním (kalcifikací). Možné vedlejší účinky očkování proti tbc: V ojedinělých případech se může vytvořit nadměrná reakce jak v místě očkování (hnisavé ložisko větší než 10 mm) tak v oblasti zvětšených uzlin (zkapalnění obsahu, které se projeví změknutím uzlinky na pohmat s následným možným zarudnutím a snahou o vyprázdnění obsahu navenek píštělí). Dítě nejeví při tom žádné celkové příznaky: nemá teplotu, dobře jí, spí a celkově prospívá a místní reakce je nebolestivá. V uvedených případech je třeba provést ošetření u pediatra nebo na specializovaném oddělení, kde se pomocí drobné punkce uvolní hnisavý obsah jak z ložiska v místě očkování, tak ze zvětšené uzliny a tak se urychlí hojení. Není třeba provádět žádná další vyšetření nebo dokonce podávat antibiotika nebo protituberkulózní léky. Případné jejich podání nebo ošetření na chirurgickém oddělení (incise nebo vynětí zvětšených uzlin) je na místě výjimečně jen u rozsáhlých nálezů. Prakticky ve všech zemích se očkují děti pravidelně proti záškrtu, tetanu, černému kašli, dětské obrně, spalničkám, příušnicím, zarděnkám, žloutence typu B a infekci vyvolané Haemophilem infl. typ b. Začíná se rozšiřovat očkování proti infekci způsobené pneumokoky a meningokoky. Výběrově se očkuje proti klíšťové encefalitidě, v některých zemích (např. i u nás) proti tuberkulóze. Všechny tyto nemoci mohou způsobit vážné komplikace a někdy i smrt. Očkovací látka se vpravuje do organizmu dítěte pomocí injekce, v případě dětské obrny dítě spolkne menší množství tekutiny s očkovací látkou podanou na lžičce. Při pobytu v rozvojových zemích se doporučuje dle typu země a tamního rozšíření chorob i očkování proti u nás méně častým nemocím (např. žlutá zimnice). |
|
