|
|
|||
 |
|||
|
|
 |
Z historie očkování Koncem 18. století pozoroval britský praktický lékař Edward Jenner (1749-1823), že dojičky krav, které se nakazily tzv. kravskými neštovicemi (cizím slovem vaccinia), byly odolné vůči nákaze pravými neštovicemi, se kterými se později setkaly. Pravé neštovice (variola) byly spojeny s vysokým rizikem úmrtí nakaženého. V roce 1796 Jenner použil materiál od lidí s kravskými neštovicemi a očkoval tak poprvé malého chlapce proti neštovicím pravým - vnesl po porušení povrchu kůže u očkovaného do jeho organismu virus kravských neštovic. Brzy se ukázalo toto očkování jako velmi efektní, chránilo velmi dobře proti variole a rychle se rozšiřovalo v Evropě i v Americe. Teprve skoro o 100 let později, v roce 1885, použil francouzský vědec Louis Pasteur oslabený virus vztekliny jako očkovací látku, která chránila proti přirozené infekci. Očkovaní jedinci se pak ukázali být vůči přirozené infekci (tedy pravým neštovicím nebo vzteklině) imunní - po setkání s infekcí se u nic nemoc neprojevila. Ve 20.století se rozšiřovala paleta očkovacích látek velmi rychle.
|
|
