zpět
na úvodní stranu 9. národního očkovacího dne |
|
Účinnost rutinní Hib vakcinace v České republice
Lebedová, V., Křížová P.,
SZÚ, Praha
Haemophilus influenzae je fakultativně anaerobní,
gram-negativní bakterie polymorfního tvaru. Může být opouzdřený ( =
typovatelný) nebo neopouzdřený ( = netypovatelný ). U opouzdřených kmenů
se rozlišuje 6 sérotypů ( a-f ).
Neopouzdřené kmeny působí většinou méně závažná
onemocnění horních a dolních cest dýchacích. Většina závažných
hemofilových onemocnění ( meningitida, sepse, epiglotitida, pneumonie,
artritida ) je vyvolána opouzdřeným kmenem Haemophilus influenzae b (
Hib ).
Imunita proti Hib. Hlavním faktorem virulence Hib je
jeho polysacharidové pouzdro ( PRP ). Protilátky proti PRP chrání před Hib
onemocněním. Podle finských vědců stačí pro krátkodobou ochranu 0,15
mg/ml celkových protilátek proti Hib a pro dlouhodobou ochranu 1 mg/ml těchto
protilátek. Novorozenci jsou chráněni protilátkami získanými od matek během
nitroděložního vývoje. Tyto protilátky se během několika měsíců po
porodu ztrácí. Dítě si je později znovu tvoří buď setkáním s Hib nebo
s dalšími antigeny se zkříženou imunitou. Nejvíce ohroženou skupinou Hib
invazivním onemocněním jsou děti do 4 let věku.
Očkování proti Hib: V posledních 25 letech se
odborná lékařská společnost celého světa intenzivně zabývala možností
prevence Hib invazivních onemocnění pomocí vakcinace. Ve světě byly
vyvinuty a vyzkoušeny různé Hib vakcíny, od vakcín jen s polysacharidem (PRP),
které nejsou účinné u dětí do 2 let, až po vakcíny konjugované s
proteinovým nosičem, které jsou účinné i u malých dětí do 2 let. V současnosti
se také používají kombinované vakcíny jako jsou tetravakcíny (DTP+Hib),
pentavakcíny ( DTP+Hib+IPV, DTP+Hib+HB ) a hexavakcíny (DTP+Hib+IPV+HB). V zemích,
kde bylo přistoupeno k rutinnímu očkování dětí Hib vakcínou, došlo k výraznému
poklesu nemocnosti Hib invazivních onemocnění.
V České republice bylo do poloviny roku 2001 prováděno očkování
proti Hib jen na žádost rodičů nebo na doporučení lékaře. V červenci
2001 bylo v naší republice zavedeno rutinní očkování dětí Hib vakcínou
do 1 roku věku. Používá se tetravakcína ( DTP+Hib). Základní očkování
se skládá ze 4 dávek. Provádí se v době od započatého devátého týdne
věku třemi dávkami i intervalech 1-2 měsíce tak, aby třetí dávka byla
podána do konce prvního roku života. Čtvrtá dávka se má aplikovat v
18.-20.měsíci života.
Účinnost rutinní Hib vakcinace v ČR: V roce 2002, který
byl již druhým rokem od zahájení rutinního očkování dětí do jednoho
roku věku Hib vakcínou, lze pozorovat efekt této vakcinace. Došlo k
poklesu celkového počtu Hib invazivních onemocnění. Ve vakcinované věkové
skupině 0-11 měsíců byl zaznamenán výrazný pokles nemocnosti Hib invazivních
onemocnění z 15,6 /100 000 obyvatel v roce 2000 na 3,3 / 100 000 obyvatel v
roce 2001. Rutinní Hib vakcinace dětí do jednoho roku věku se nejvýrazněji
projevuje na poklesu Hib meningitidy, která byla před zahájením vakcinace v
této věkové skupině nejčastější. Ve věkové skupině 1-4 r. byl rovněž
zaznamenán pokles nemocnosti Hib invazivních onemocnění z 20,9 / 100 000
obyvatel roce 2000 na 11,8 / 100 000 obyvatel v roce 2001. Počet Hib invazivních
onemocnění v nevakcinovaných věkových skupinách zůstává na podobných
hodnotách jako v předchozích letech. Ve věkové skupině nad 10 let věku se
Hib invazivní onemocnění prakticky nevyskytovalo.
Vlivem rutinního očkování nedošlo k vzestupu "non-b"
hemofilových invazivních onemocnění. V souladu s programem EU bylo zahájeno
sledování eventuálního selhání Hib vakcinace. V roce 2002 nebylo v ČR zjištěno
žádné selhání Hib vakcíny.
Tabulka 1
Hib invazivní onemocnění -distribuce klinických forem ( absolutní počty),
ČR, 1999-2002
Data surveillance
|
meningitida |
epiglotitida |
septikémie |
pneumonie |
artritida |
Celkem |
1999 |
54 |
36 |
9 |
5 |
0 |
101 |
2000 |
69 |
32 |
12 |
2 |
2 |
117 |
2001 |
49 |
31 |
5 |
7 |
2 |
94 |
2002 |
39 |
19 |
5 |
2 |
1 |
66 |
Celkem |
211 |
118 |
28 |
16 |
5 |
378 |
% |
55,9 |
31,2 |
7,4 |
4,2 |
1,5 |
100,0 |
Tabulka 2
Hib invazivních onemocnění - věková distribuce a věkově specifická
nemocnost na 100 000 obyvatel, ČR, 1999-2000
Data surveillance
|
1999 |
2000 |
|
počet celkem |
nemocnost
na 100 000 obyv. |
počet celkem |
nemocnost
na 100 000obyv. |
0-11 m |
16 |
17,1 |
14 |
15,6 |
1-4 r |
69 |
17,4 |
78 |
20,9 |
5-9 r |
11 |
1,7 |
16 |
2,6 |
10-14 r |
0 |
0 |
2 |
0,3 |
15+ r |
5 |
0,1 |
7 |
0,1 |
Celkem |
101 |
1,0 |
117 |
0,1 |
Tabulka 3
Hib invazivních onemocnění - věková distribuce a věkově specifická
nemocnost na 100 000 obyvatel, ČR, 2001-2002
Data surveillance
|
2001 |
2002 |
|
počet celkem |
nemocnost
na 100 000 obyv. |
počet celkem |
nemocnost
na 100 000 obyvatel |
0-11 m |
14 |
15,6 |
3 |
3,3 |
1-4 r |
63 |
17,4 |
43 |
11,8 |
5-9 r |
9 |
1,5 |
10 |
1,7 |
10-14 r |
1 |
0,1 |
2 |
0,3 |
15+ r |
7 |
0,1 |
8 |
0,1 |
Celkem |
94 |
0,9 |
66 |
0,6 |
Literatura
- Metodická opatření - Zajištění surveillance programu invazivních
onemocnění způsobených H. influenzae b.; Věstník MZ ČR, částka 3,
Duben 1999, 1-4.
- Vyhláška MZ ČR ze dne 6.12.2000 o očkování proti infekčním nemocím,
Sbírka zákonů č.439/2000, částka 121, 5788-5792.
- Metodický návod k zajištění surveillance programu invazivních
onemocnění způsobených H.influenzae b.; Věstník MZ ČR, volume 13,
Prosinec 2002, 15-19.
- Křížová, P., Lebedová, V., Beneš, Č.: Surveillance závažných
onemocnění způsobených Haemophilus influenzae b v České republice v
roce 1999. Část I. Výsledky analýzy surveillance dat. Zprávy Centra
Epidemiol. Mikrobiol., 9(5), 2000, 202-206.
- Křížová, P., Lebedová, V., Beneš, Č.: Výsledky surveillance závažných
onemocnění způsobených Haemophilus influenzae b v České republice v
roce 2000. Zprávy Centra Epidemiol. Mikrobiol., 10(4), 2001, 144-147.
- Křížová, P., Lebedová, V.: Výsledky surveillance závažných
onemocnění způsobených Haemophilus influenzae b v České republice v
roce 2001. Zprávy Centra Epidemiol. Mikrobiol., 11(4), 2002, 172-176.
- Křížová, P., Lebedová, V.: Závažná onemocnění způsobená
Haemophilus influenzae b v České republice v roce 2002.. Zprávy Centra
Epidemiol. Mikrobiol., 12(4), 2003, 174-177.
|