| Očkování proti tuberkulose 
              u dětí v České republice V ČR se již 
              několik let táhne diskuze o očkování proti tuberkulóze vakcínou 
              BCG, názory pediatrů a odborníků v oblasti pulmologie 
              (specializace zabývající se plicními onemocněními) se v poslední 
              době ale významně rozcházejí. Zatím současná legislativa 
              předepisovala povinné plošné očkování všech novorozenců již na 
              porodnici a přeočkování v 11 letech života. Toto očkování 
              (vakcinace) u novorozenců bylo u nás zahájeno již v roce 1953, 
              provádí se tedy již 55 let. V současnosti je pravidelné očkování 
              proti TBC vymezeno vyhláškou z roku 2006.  Současný stav je 
              charakterizován použitím dánské BCG vakcíny, očkování je ale 
              provázeno vysokým počtem komplikací. V místě podání očkovací látky 
              (raménko dítěte) se často objevuje nadměrná místní reakce, v 
              podkoží se hromadí hnis, který je třeba injekční jehlou odsávat. 
              Poměrně častá je i reakce mízních uzlin v podpažní jamce, které 
              občas rovněž zhnisají. Počet takových hlášených komplikací se 
              počítá ročně na stovky případů, Státní ústav pro kontrolu léčiv se 
              ale dle vlastní zkušenosti domnívá, že nehlášených komplikací je i 
              řádově více, řada praktických lékařů pro děti a dorost upozorňuje 
              ze své praxe, že jde často až o 10% všech očkovaných. Také primáři 
              našich dětských lůžkových oddělení sdělují, že hospitalizace z 
              důvodů komplikací po BCG vakcinaci nejsou nijak vzácné. Závažný je 
              i fakt, že nezhojená jizva po očkování brání zahájení dalšího 
              povinného pravidelného očkování proti 6 infekčním nemocem (dnes u 
              nás tzv. Hexavakcinou), dodržení očkovacího kalendáře s 
              doporučenými termíny není pak možné. Bohužel se vyskytly i 
              případy, že např. odklad pravidelného očkování proti pertussi 
              (černému kašli) při nezhojené jizvě po BCG vedl k tomu, že v 
              nízkých věkových skupinách onemocnělo pertussí několik dětí. V 
              útlém věku pertusse představuje závažné onemocnění a byly 
              zveřejněny i případy končící úmrtím, právě v souvislosti s 
              odkladem očkování pro nezhojenou jizvu po BCG očkování. Bohužel 
              prakticky každý rok se u nás pediatři setkávají, i když ojediněle, 
              se závažnou komplikací BCG očkování, kdy očkovací kmen způsobí na 
              příklad zánět kosti (osteomyelitis). Nejhorší život ohrožující 
              komplikací je rozsev očkovacího kmene do různých orgánů (BCG 
              sepse), to je hlavně v případech významné vrozené poruchy imunity 
              (obranyschopnosti), o které se ještě v době očkování na porodnici 
              nevědělo. Takové případy se vyskytují všude v zemích, kde se 
              očkují novorozenci a řada z nich končí úmrtím dítěte. Po výrazných 
              místních reakcích zůstává i po zhojení na kůži paže nevzhledná 
              jizva, která představuje zvláště u děvčat nepříjemný kosmetický 
              defekt. A to nemluvě o problémech matek, které při komplikacích 
              musí opakovaně navštěvovat praktické pediatry nebo končí v 
              závažnějších případech s dítětem v nemocnici.  Dlouhá léta se ve 
              světě ví, že současně používané vakcíny proti TBC zajišťují jen 
              omezenou ochranu proti nákaze tuberkulózou, mohou snížit výskyt 
              těžkých komplikovaných případů pouze o 60- 80%, ochrana tedy není 
              ani v tomto případě zdaleka dokonalá. Očkování není schopno 
              zabránit méně agresivní TBC infekci, jejíž začátek probíhá 
              většinou latentně (skrytě). S podobnými shora uvedenými 
              komplikacemi se samozřejmě setkávali i naši kolegové ve vyspělých 
              evropských zemích, výskyt uvedených komplikací a nízká účinnost 
              očkovací látky a nízký počet případů TBC u dětí tam vedly v 
              posledních létech k tomu, že celoplošné očkování u novorozenců 
              bylo zcela zrušeno. Upustilo se i od očkování dospívajících a 
              přesto se v těchto zemích neobjevily u dětí žádné případy epidemie 
              TBC ani dramatický vzestup výskytu onemocnění. Někde se doporučuje 
              očkovat děti, u kterých je zvýšené riziko onemocnění TBC, ať již 
              na podkladě kontaktu v blízkém okolí nebo patří do rizikové 
              sociální skupiny (např. imigranti ze zemí se zvýšeným výskytem TBC).
               Naši pediatři 
              jsou v kontaktu s kolegy okolních států a požádali je o stanovisko 
              k danému problému. Jejich vyjádření (Rakousko, Německo kde se 
              očkování již delší dobu neprovádí) máme k dispozici a odpovídá i 
              našemu názoru, tedy od celoplošného očkování ustoupit. Naše 
              stanovisko podporuje i odborná Česká vakcinologická společnost (vakcinologie 
              se zabývá obecně očkováním), pochybnosti o efektu očkování 
              vyjadřuje i Národní jednotka dohledu nad tuberkulózou, náš názor 
              podporuje i náměstek ministra zdravotnictví hlavní hygienik ČR. A 
              tak jediným zastáncem celoplošného očkování proti TBC u 
              novorozenců resp. kojenců zůstává v ČR pulmologická společnost, 
              která odmítá shora uvedené argumenty a trvá i nadále na očkování. 
              Zvláště v případě revakcinace v 11 letech jsme v poslední době 
              mezi vyspělými zeměmi zůstávali již zcela osamoceni. Doporučení 
              pulmologů posunout očkování z novorozeneckého věku do doby okolo 6 
              měsíce dle pediatrů sice možná sníží počet vedlejších reakcí, ale 
              lze pochybovat, že se tyto vyskytovat nebudou. Navíc technické 
              zabezpečení tohoto odloženého očkování by bylo dle praktických 
              lékařů pro děti a dorost nesmírně složité, rodiče s dětmi by 
              museli cestovat opakovaně do tzv. kalmetizačních stanic, předtím 
              by museli navštívit svého pediatra, který by musel posoudit, zda 
              dítě může být očkováno při aktuálním zdravotním stavu. Argumentem 
              zastánců očkování proti TBC je studie provedená ve středočeském a 
              východočeském kraji ve 2. polovině 80. let, kdy bylo v těchto 
              regionech celoplošné očkování proti TBC zastaveno. Očkovány byly 
              pouze děti se zvýšeným rizikem TBC v rodině nebo okolí, 
              neočkovaných bylo nakonec skoro 200 000. Z tohoto počtu onemocnělo 
              do roku 1993 celkem 48 dětí, plicní postižení ale mělo minimální 
              rozsah, u 6 z nich se vyskytlo jen onemocnění krčních uzlin, 1 
              dítě v roce 1993 zemřelo na rozsev TBC infekce. Paradoxně vlastní 
              publikace autorů shrnuje tehdy, že riziko infekce bylo velmi 
              nízké- (0.04%) a onemocnění se jen velmi vzácně objevilo do 11. 
              roku života. Dalším argumentem je dle pulmologů zvýšený počet 
              imigrantů v ČR, kteří skutečně přicházejí z oblastí, kde se TBC 
              vyskytuje častěji. Naši kolegové v zahraničí k tomuto faktu s 
              úsměvem podotýkají, že u nich je počet takových rizikových skupin 
              podstatně vyšší, přesto např. v Rakousku bylo zatím očkování 
              zrušeno dokonce i u rizikových skupin. Navíc se v zahraničí ví, že 
              u nás se o děti starají pouze pediatři a v primární péči je možno 
              věnovat prevenci daleko větší pozornost než v zemích, kde se o 
              dětí starají mimo pediatrů často i rodinní lékaři.  Na podkladě 
              uvedených faktů je samozřejmě nutné položit si otázku, co vede 
              naše pulmology k tvrdošíjné obhajobě očkování- jsou to skutečně 
              pouze obavy ze zvýšeného výskytu TBC? S tím je sice možno počítat, 
              ale dle zahraničních zkušeností jde o nízký nárůst a ještě těch 
              lehčích dobře zvládnutelných forem. Na druhé straně stojí 
              prokazatelně vysoký počet vedlejších a často i závažných 
              komplikací až po ty ohrožující život. Není jedním z hlavních 
              důvodů zachování současného stavu mimo jiné i fakt, že pulmologové 
              sami disponují finančními částkami určenými na krytí nákladů na 
              očkování proti TBC řádově v rozsahu desítek milionů Kč a o tomto 
              balíku peněz sami rozhodují? Nejde také např. o zachování 
              kalmetizačních stanic s jejich personálem, jejichž náplň činnosti 
              by po zrušení očkování byla problematická? Stát by zrušením 
              celoplošného očkování proti TBC nepochybně ušetřil značné částky, 
              určitý díl dosavadních nákladů by ovšem mohl být využit na 
              následné sledování rizikových skupin, které by se muselo podstatně 
              změnit. Pediatři se ani nebrání očkování rizikových skupin, kde 
              spolupráce s pulmology je nezbytná. Možno uvažovat i o očkování na 
              přání rodičů, jak je např. připravována vakcinace proti 
              pneumokokům.  Je samozřejmě 
              třeba počítat s tím, že po zrušení očkování se zvýší riziko 
              výskytu případů TBC i u dětí, pediatři budou muset na toto 
              onemocnění více myslet a v případě prokázané infekce včas 
              zasáhnout. Na jednu misku vah je tedy třeba vložit tisíce 
              komplikací po BCG očkování, včetně těch velmi závažných, a na 
              druhou misku pak jistě o několik řádů nižší riziko plynoucí ze 
              zrušeného očkování. Není pochyb o tom, že odborné společnosti v 
              sousedních zemích, kde byla BCG vakcinace ukončena, uvážily 
              všechna tato fakta. A hlavně v žádné zemi, kde bylo očkování 
              zrušeno, nejsou zatím shledávány žádné důvody, proč by měla být 
              očkování proti TBC znovu zavedeno. Pokud by se takové důvody v 
              budoucnu objevily, je samozřejmě možno otázku vakcinace revokovat. 
              Doufejme, že pak již se zcela jiným, účinnějším typem vakcíny, 
              která by jevila daleko vyšší ochranný vliv a nižší frekvenci 
              vedlejších účinků. Na jejím vývoji, jak známo, se zatím intenzivně 
              pracuje. Naši pediatři vítají, že nová vyhláška Ministerstva 
              zdravotnictví o očkování již počítá se zrušením celoplošného 
              přeočkování proti TBC (revakcinace) v 11 letech, to považujeme za 
              první krok v řešení této problematiky.  
                
                  | Doc. MUDr. Jozef 
                  Hoza, CSc. předseda | MUDr. Hana 
                  Cabrnochová |  
                  | Prof. MUDr. Jan 
                  Janda, CSc. , vědec. sekretář | MUDr. Pavel 
                  Neugebauer |  
                  | Česká pediatrická 
                  společnost | Odborná 
                  společnost praktických dětských lékařů |  
                  |  | Sdružení 
                  praktických lékařů pro děti a dorost |  
                  |  | Leden 2009 |  Literatura:  
                Trnka L, Dankova D, Svandova E. 
                Six years experience with the discontinuation of BCG-vaccination: 
                1. Risk of tuberculosis infection and disease. Tuber Lung Dis 
                1993; 74: 167–72. Romanus V, Svensson Å, 
                Hallander HO. The impact of changing BCG coverage on 
                tuberculosis incidence in Swedish-born children between 1969 and 
                1989. Tuber Lung Dis 1992; 73: 150–61 Sanchez-Albisua I, Baquero-Artigao 
                F, Del Castillo F, Borque C, Garcia-Miguel MJ, Vidal ML. Twenty 
                years of pulmonary tuberculosis in children: what has changed? 
                Pediatr Infect Dis J 2002; 21: 49–53. Bundesamt für Gesundheit. 
                Tuberkulose in der Schweiz: 1999–2000. Bull BAG 2002 (Nr. 9): 
                168–74. Bundesamt für Gesundheit. 
                Vorgehen bei Verdacht auf Tuberkulose bei Asylsuchenden. Bull 
                BAG 2000 (Nr. 46): 907–8 
                
                http://www.who.int/gtb/publications/globrep02/index.html.
                World Health Organization. BCG 
                in immunization programmes.Wkly Epidem Rec 2001; 76: 33–9.
                Siegrist C, Desgrandchamps D, 
                Heininger U, Vaudaux How to improve communication on vaccine 
                issues at the national level? INFOVAC-PED: an example from 
                Switzerland. Vaccine 2001; 20 (Suppl. 1): S98–S100. Očkovací politika ve Švýcarsku:
                
                http://www.neonatologie.ch/assets/pdf/BCG_2003_-d.pdf 
                
                
                Danková D,
                
                Trnka L,
                
                Svandová E. Six years' experience with the discontinuation 
                of BCG vaccination. Transmission of tubercle bacilli in an 
                unvaccinated population. Institute of Chest Diseases, Prague, 
                Czech Republic. Tuber Lung Dis. 1994 Aug;75(4):266-70. 
                 
 |