11. národní očkovací den, 2005
10. národní očkovací den, 2004
9. národní očkovací den, 2003
8. národní očkovací den, 2002
pozvánka
program
7. národní očkovací den, 2001
6. národní očkovací den, 2000

zpět na úvodní stranu 8. národního očkovacího dne

Současný stav očkovací politiky v ČR
MUDr. Sylvie Kvášová
vedoucí odd. epidemiologie, Ministerstvo zdravotnictví České republiky

    Infekční onemocnění patří stále mezi onemocnění, která mohou výrazným způsobem negativně ovlivnit zdravotní stav populace, zvyšují nemocnost a úmrtnost, a pokud se objeví v epidemických rozměrech, mohou mít i negativní dopad na ekonomiku.

    Jako nejúčinnější i nejekonomičtější opatření se zatím všude na světě projevilo očkování, kterým lze zabránit vzniku vážných a život ohrožujících infekcí. Dosažené výsledky očkování v našich podmínkách ukazují, že nákazy proti kterým se očkuje postupně mizí.

    Pokud se nepodaří nákazu eradikovat, jako se tomu stalo v případě varioly v r. 1979, je nezbytné vedle dodržování systému surveillance v očkování pokračovat. Při chybách v očkování a při dalších pochybnostech v dodržování surveillance lze očekávat epidemické šíření nákaz, doprovázené bohužel i úmrtími.

    Historie ukázala, že porušení uvedených zásad vedlo ve svém důsledku např. v letech 1976–1982 ve Velké Británii k epidemickému výskytu pertuse s 225 tis.onemocněními a 54 úmrtími na tuto nákazu. Obdobný dopad mělo odmítání očkování dětí proti poliomyelitidě členy náboženské sekty v Holandsku, které v roce 1992 vedlo k 60 případům onemocnění paretickou formou této nákazy a 1 případu úmrtí. V téže komunitě byla ze stejných důvodů hlášena v r.1999 epidemie spalniček s 2300 případy onemocnění.

    Pokud bychom měli ukázat místo ČR v oblasti očkování v rámci Evropského regionu Světovém zdravotnické organizace, lze vycházet z úkolů, které tato organizace stanovila pro první roky 21.století pro oblast infekčních nemocí v jednom z 29 cílů programu „Zdraví pro všechny do 21. století“. Můžeme konstatovat, že celá řada zde stanovených úkolů byla již ČR splněna.

    Lze tedy shrnout, že mezi hlavní úkoly na úseku prevence infekčních nemocí očkováním patří pokračovat v provádění očkování podle platné legislativy, dosahovat vysoké proočkovanosti, hlásit a vyšetřovat suspektní případy infekcí proti kterým se očkuje a event. vedlejší reakce po očkování. Dále pak zavádět v souladu s vědeckým pokrokem očkování proti dalším infekcím, a samozřejmě informovat lékařskou i laickou veřejnost o stále trvajícím významu a nutnosti očkování.