11. národní očkovací den, 2005
 
10. národní očkovací den, 2004
  9. národní očkovací den, 2003
  8. národní očkovací den, 2002
  pozvánka
  program
  7. národní očkovací den, 2001
  6. národní očkovací den, 2000

 

 

zpět na úvodní stranu 8. národního očkovacího dne

Aktivity odpůrců očkování u dětí a výsledky jejich kampaní
Jan Janda
Česká pediatrická společnost

   Na jaře roku 2002 začala u nás vyvíjet skupina Paracelsus velkou aktivitu, která je cílena na to, aby bylo u nás co nejdříve zrušeno povinné očkování u dětí. Skupina vyvolává petiční akci, oslovuje poslance, ministerstvo zdravotnictví, vede svou webovou stránku, atd. Paracelsus se odvolává na listinu lidských práv a zdůrazňuje práva jedince, která představují základní část lidských práv. Materiály, ze kterých skupina čerpá, jsou převzaty v naprosté většině ze zahraničních pramenů podobných sdružení, o jejichž aktivitách jsou lékaři informováni již dlouhá léta.

   I česká masmédia věnují problematice v posledních týdnech značnou pozornost a ne vždy jsou uváděná fakta prezentovaná v logických souvislostech (argumentuje se např. tím, že v řadě vyspělých zemí není očkování povinné- to je pravda, ale když je tato zpráva uvedena, měla by hned následovat druhá část- právě proto, že očkování není povinné, se v těchto státech vyskytují nemoci, které se v České republice buď už nevyskytují vůbec, nebo jen zcela ojediněle!). Dokonalým příkladem efektu vysoké resp. nižší proočkovanosti je bývalá socialistická NDR resp. SRN bez připojení NDR. V bývalé NDR byl minimální výskyt nemocí, proti kterým se očkuje, naopak významně vyšší frekvence onemocnění a s nimi spojených komplikací byla v SRN. A po sloučení dvou německých států pokles proočkovanosti ve východní části a rovněž zvýšená incidence onemocnění.

   V minulých létech jsme byli opakovaně tázáni našimi zahraničními kolegy ze západních zemí, zda jsme se už u nás setkali s kampaněmi odpůrců očkování u dětí. Byli jsme upozorňováni, že dříve nebo později se budeme muset tímto problémem zabývat. Před několika lety u nás vyšla knížečka amerického autora přeložena z angličtiny, která ale neměla zatím u nás větší ohlas. Seznamuje rodiče dětí jednostranně především s možnými vedlejšími účinky očkování, daleko méně je akcentována pozitivní stránka vakcinace, ale hlavně - chybí solidní informace, jak situace dopadne, když proočkovanost významně klesne.

   V zahraničí v minulosti proběhly již desítky kampaní zaměřených proti očkování u dětí a je třeba říci, že aktivisté bojující proti vakcinaci byli v řadě států úspěšní. Podařilo se vyvolat neklid mezi rodiči, klesla důvěra v bezpečnost vakcín, objevily se otázky, zda je třeba ještě vůbec očkovat při nízké frekvenci chorob, proti kterým se pravidelné očkování provádí, atd. Podobné kampaně neproběhly v minulosti v zemích rozvojových, ale vyspělých- např. ve Velké Británii, Švédsku a Německu, ale i v jiných vyspělých evropských státech. Výsledkem kampaní byl pak v první řadě významný pokles očkovaných dětí, ve druhé řadě pak logicky významný vzestup dětí, resp. i dospělých neimunizovaných jedinců, u kterých se choroba skutečně objevila.

   Typickým příkladem je pokles proočkovanosti proti pertussi na podkladě vedlejších reakcí po očkování celotělovou vakcínou H.pertusse. V Rakousku se např. vyskytne ročně pertusse u více než 2300 dětí do 5 let a více než 21800 dětí ve věku do 10 let! V USA se incidence pertusse blíží 1000 případů/100.000 obyvatel, v Itálii je to více než 800/100.000 dětí do 5 let! Ekonomický aspekt rozvinuté pertusse není rovněž zanedbatelný: léčba kojence stojí v USA např. 2822 USD, u menšího dítěte 308, adolescenta 254 a dospělého 200 USD.

   V rozvojovém světě umírají při nízké proočkovanosti na morbilli ročně stovky tisíc dětí (v roce 2000 např. více než 770.000 dětí). Ale i v Evropě je třeba u spalniček počítat asi ve 20% s komplikacemi, tj. s otitidou, pneumonií, encefalomyelitidou, nejzávažnější komplikací je pak subakutní sklerotizující panencefalitida.

   Po rozpadu bývalého SSSR v těchto zemích významně poklesla proočkovanost a tak bylo hlášeno 1990-1996 cca 150.000 případů difterie (v roce 1995 např. 50.000, 1996 20.000). Celkem asi 4000 nemocných zemřelo, případy difterie byly zavlečeny z Ukrajiny i do západní Evropy.

   Stále se vyskytují případy dětské obrny, známá je historie holandské sekty, která odmítala z náboženských důvodů očkování a vyskytla se tam pak menší epidemie obrny. WHO hlásila např. v roce 1955 v Čečensku 154 případů, 138 v Albánii, eradikace divokého viru polio nemohla být dle kriterií WHO vyhlášena ani počátkem nového milénia, protože v Bulharsku se vyskytly nové 3 případy. Přes to všechno je vakcinace proti polio obrovským úspěchem, protože ještě v roce 1988 bylo hlášeno 360.000 případů, v roce 2001 ale už jen 491. Snad se podaří eradikace divokého viru do roku 2010 a tím by skončilo i očkování.

   Kam vedou kampaně vedené aktivisty proti očkování dokládá dostaečně článek uveřejněný již v roce 1998 v Lancetu, který ilustruje výsledky takových akcí v posledních desetiletích.

   Mohli jsme u nás zabránit takové kampani, která je dnes vedena sdružením Paracelsus a jeho představiteli - Zdeňkem Samsonem a Monikou Jasmínou Troníčkovými? Odpověď je jednoznačná- takovým aktivitám v demokratických státech zabránit nelze. Podobné skupiny aktivistů se vyskytují i v jiné oblasti (např. horliví bojovníci proti fluoridaci v rámci prevence zubního kazu, bojovníci proti použití experimentálních zvířat při testování léků, atd.) Typické je, že tito jedinci většinou zastávají názory blízké homeopatii, esoterice, reinkarnaci, alternativním metodám v medicíně, atd.

   Na druhé straně se naši pediatři, epidemiologové a organizátoři resortu přece jen dopustili určité chyby: počítalo se automaticky s tím, že vysoká proočkovanost - pozitivní dědictví systému před rokem 1989 - bude automaticky pokračovat i v novém společenském systému.

   Pravdou je, že pediatři nebyli zvyklí s rodiči o očkování příliš mluvit, bylo to bráno jako fakt, rodiče ani nebyli zvyklí klást takové otázky, jako je tomu dnes i v jiných oblastech zdravotnictví, kdy je i široký přístupu internetu. Nebylo jim dostatečně vysvětlováno, proč se vlastně očkuje, když jsou už tyto choroby tak vzácné a co by se stalo, kdyby děti očkovány nebyly. A po pravdě řečeno, prakticky se nemluvilo o možných vedlejších účincích vakcinace. Očkování bylo v ordinacích pediatrů bráno jako rutinní výkon, spolupráce rodičů byla vysoká, díky mimořádně dobře tolerované vakcíně proti pertussi u nás nebylo tolik vedlejších reakcí jako jinde v zahraničí.

   Hlášení neobvyklých reakcí po očkování také nebylo bohužel důsledně kontrolováno a nebylo také přesně definováno, co je ještě normální reakce, kdy lze mluvit o vyvolání příznaků podobných chorobě, proti které se očkuje, kdy je třeba vedlejší účinky vakcinace přechodně léčit, resp. kdy zanechávají trvalé vedlejší následky.

   Po právní stránce nebyla také nikdy podrobně rozvedena situace, jak je lékař, provádějící očkování, chráněn v případě závažných vedlejších účinků. A také není řešena otázka, jak státní administrativa bude jako garant očkovacích programů postupovat v případech, i když nesmírně vzácných, kdy se skutečně prokáže souvislost mezi vakcinací a závažnými komplikacemi a bude se jednat o náhradu škody.

   Tyto otázky (definice vedlejších účinků, jejich registr, právní ochrana pediatrů provádějících vlastní očkování) musí být nyní urychleně řešeny odbornými společnostmi a hlavně resortem MZd ČR.

   V České republice existuje sice řada materiálů o očkování, ty jsou ale určeny lékařům a ne rodičům a laikům.

   Protože jsme na podkladě upozornění našich zahraničních kolegů očekávali podobné aktivity, které dnes vyvíjí Paracelsus, rozhodla se pracovní skupina pro očkování v rámci České pediatrické společnosti již v loňském roce uspořádat národní očkovací týden 2002, zaměřený na laickou veřejnost. Záštitu takovým akcím v zahraničí poskytují představitelé vrcholné politické reprezentace, v USA např. prezident i jeho choť. Prvnímu národnímu očkovacímu týdnu v roce 2002 poskytla záštitu osobně paní Dagmar Havlová. Při této příležitosti je otevírána i webová stránka, určena pro laiky, představuje sekci základní již fungující website www.ockovanideti.cz, která byla zatím určena pro lékaře a další odborníky.

   Na této stránce pro laiky se budeme v budoucnu laikům, tedy především rodičům našich dětí, vysvětlovat co to je vakcinace, proč je nutné ji provádět, i když řada chorob proti kterým se očkuje, je již velmi vzácných. Odpovídat také rodičům na otázky, které je trápí, popsat přirozené vedlejší reakce po očkování, ale i možné typy reakcí, které se již vymykají normě. A také konkrétně reagovat na argumenty odpůrců očkování, přinášet důkazy, které tyto argumenty vyvracejí.

   Je zřejmé, že propagace pravidelného očkování nemůže být jednorázovou akcí, ale trvalým úkolem resortu, pracovních skupin, odborných společností, profesních lékařských sdružení, právníků, legislativních orgánů, atd.

   Doporučujeme prohlédnout na internetu přehledný článek v češtině čerpající ze zahraničních pramenů, hlavně z časopisu Lancet (Co způsobily kampaně proti očkování). Tam najdete i konkrétní citace z odborného tisku věnované problematice kampaní proti vakcinaci.