|
|
||||||||||||||||||||||||||||||
 |
||||||||||||||||||||||||||||||
|
 |
Zpráva o nových aktivitách WHO a UNICEF v oblasti očkování u dětí
(UNICEF-GAVI project) WHO a UNICEF zahájily společně v roce 2000 kampaň s názvem GAVI (Global Alliance for Vaccination Initiative). Jaká je současná situace v očkování ve světě. Od roku 1980, tedy za posledních 20 let, úsilí o rozšíření vakcinace přineslo obrovský pokrok. Celosvětově zachrání vakcinační programy asi 3000 dětských životů ročně. Navíc zabrání vzniku handicapu u asi 750 000 dětí (500 000 jen na podkladě prodělané infekce polio-virem). Statistiky uvádějí, že koncem roku 1998 bylo na světě očkováno proti 6 nedůležitějším přenosným nemocem (polio, difterie, pertuse, tetanus, spalničky a TBC) celkem 74% dětí. To je ohromný pokrok, protože v roce 1974 to bylo méně než 5% světové dětské populace. Především v rozvojových zemích je ale z finančních důvodů omezená možnost očkování proti dalším infekcím (hepatitida A, B, hemofilus influenzae b a žlutá zimnice). Přes tento obrovský pokrok ale ročně umírá stále na světě asi 3 miliony dětí na infekce, kterým lze předejít očkováním. V jednoduchém přepočtu to znamená, že každou minutu umírá na světě na preventabilní nemoc 6 dětí, z toho každou minutu jedno dítě jen na komplikace spalniček! Očkování dětí je také z hlediska návratnosti (cost/benefit effect) jedním z nejefektivnějších opatření v rámci zdravotní politiky. Existuje řada ekonomických rozborů, které dokládají tento fakt. I kdyby se rutinně očkovaly všechny děti na světě, stále by náklady na tento vakcinační program nepřekročily 0.1% všech nákladů na zdravotní péči na světě. Je samozřejmě obrovský rozdíl v přístupu k vakcinačním programům v zemích rozvojových a rozvinutých. Dítě v rozvojových zemích má 10x vyšší pravděpodobnost, že zemře na některou z infekčních chorob. Asi 25% dětí tam není očkováno vůbec, nejhorší je situace v subsaharské Africe. Ovšem i země bývalého komunistického bloku mají řadu problémů, někde poklesla i proočkovanost proti oněm 6 základním chorobám, jinde (včetně ČR) se diskutuje již řadu let o zavedení dalších očkování (hepatitida A, B, HiB). Problém je nejen v oblasti odborné (lokální incidence nemoci, těžké formy nemoci u HiB-infekce: meningitidy event. epiglotitidy, závažné následky chronické hepatitidy), ale především v oblasti finanční. U nás se např. ukazuje, že sami praktiční pediatři mohou významně ovlivnit rodiče při rozhodování, zda toto nepovinné (a placené) očkování bude provedeno. Očkování za finanční úhradu ale není ani v ČR, především v rodinách s více dětmi, zásadním řešením. WHO otevřeně deklaruje, že teprve dostatečné finanční zdroje mohou dramaticky zlepšit vakcinační program. I když se tím myslí především rozvojové země, je zřejmé, že se to týká částečně i situace u nás. Výzkum se soustřeďuje na několik oblastí, které jsou zajímavé i pro rozvinuté země: efektivnější očkovací látka proti TBC, nové vakcíny sdružující 5, event. i více antigenů, vakcína proti pneumokokové pneumonii, pokus o vakcinaci proti AIDS, v endemických oblastech vakcína proti malárii. Z uvedeného vyplývá, že i u nás je třeba trvale přesvědčovat veřejnost o prospěšnosti očkování a zdůrazňovat i cost/benefit ratio. Dokázat získat dostatek financí na očkovací programy není jednoduché ani v daleko bohatších zemích, než je ČR. Pediatrům nezbývá, než provádět pro děti pozitivní lobbying na všech úrovních a přesvědčit i naše zástupce v parlamentu, že očkovací programy nejsou levné, ale že finance investované do mladé generace se vyplácejí. O tom existuje dostatek důkazů v zemích západní Evropy i v USA, kde se velmi pečlivě sleduje index cost/benefit ! |
||||||||||||||||||||||||||||
