|
zpět
na úvodní stranu 10. národního očkovacího dne |
 |
SOUČASNÁ SITUACE PREVENTABILNÍCH NÁKAZ V ČR
B. Kříž, Č. Beneš
Centrum epidemiologie a mikrobiologie SZÚ, Praha
Hlášení infekčních
nemocí mělo v Českých zemích dlouhou tradici. Jeho počátek sahá do
konce devatenáctého století, kdy bylo v Království Českém bývalé
Rakousko – Uherské monarchie vyhlášeno císařským patentem povinné
hlášení sedmi infekčních nemocí. Do stejného časového období se
datuje vyhlášení i prvního očkování proti variole.
V roce 1946 bylo
zavedeno povinné očkování proti záškrtu a v následujících letech
byly vybrané skupiny populace ( rekruti ) očkovány proti tetanu. V
padesátých letech byla uvedena do praxe v ČR pertusová monovakcína a
v roce 1958 i trivakcína proti DiTePe. Očkování proti poliomyelitidě
živou atenuovanou očkovací látkou bylo zahájeno v roce 1960, od
roku1992 je používaná trivalentní OPV. Rutinní očkování proti
spalničkám bylo zahájeno v roce 1969 ( jednodávkové schéma ) a
upraveno v roce 1975 ( dvoudávkové schéma ), proti zarděnkám v roce
1982 ( dvanáctileté dívky ) a v roce 1986 ( všechny dvouleté děti )
a proti příušnicím v roce 1987. Trivakcína v roce 1987. Trivakcína
MMR je používána od roku 1995. Rutinní očkování protiVHB a HiB se
provádí od roku 2001.
Očkování významně ovlivnilo výskyt výše
uvedených infekcí. Některé z nich již dosáhly stavu eliminace. Jedná
se především o záškrt jehož endemický výskyt v našich zemích byl
přerušen již počátkem sedmdesátých let. V posledních deseti letech
se vyskytl pouze jeden případ. Podobná situace je i u tetanu. Po celostátních
očkovacích akcích v letech 1974 – 1976 a následujících desetiletých
odstupech se vyskytují v posledním desetiletí 0 – 3 případy ročně.
Situace ve výskytu pertuse je méně uspokojivá. Výskyt tohoto onemocnění
má od roku 1989 trvale vzestupný trend s nejvyšší nemocností ve věkové
skupině 10–14letých.
Poliomyelitida je v celosvětovém měřítku ve
stádiu blížícímu se eradikaci této infekce. Od začátku šedesátých
let nebyl v českých zemích hlášen žádný případ z místních
zdrojů.
Nemocnost spalničkami se od posledního zvýšeného výskytu v
letech 1990 – 1992 pohybuje na minimálních hodnotách a je vysoce
pravděpodobné, že konečně dochází k eliminaci této infekce.
Celková
nemocnost zarděnkami má od roku 1986 sestupný trend nicméně od roku
1993 se diamentrálně liší nemocnost mužů a žen s naprostou převahou
mužské části populace ve věku 15 – 24 let.
V posledních dvou
letech dochází k opětovanému zvýšení nemocnosti příušnicemi.
Nejvyšší nemocnost se vyskytuje v kohortě osob, které se narodily v
období zavádění očkování mono – a bivakcínou. Tato kohorta a její
zvýšená nemocnost se každým rokem posouvají do vyššího věku a vše
nasvědčuje tomu že se postupně promoří a tím umožní eliminaci této
infekce z naší populace. Závisí to však, stejně tak jako v případě
ostatních infekcí, na dosažení vysokého procenta proočkovanosti a
dostupnosti kvalitní očkovací látky.
Výskyt virové hepatitidy B má
od roku 1984 sestupný trend, vyvolaný cílenými očkovacími akcemi různých
populačních skupin ve zvýšeném riziku této infekce. Významným přínosem
bylo zahájení plošného očkování dospívající mládeže, protože
tvoří potenciálně nejrizikovější skupinu. |
